Jak to všechno začalo
Ahoj jmenuji se Acheron Joramo (Nero) a jsem rhodéský ridgeback. Narodil jsem se 18.2.2010 v chovatelské stanici Joramo.
Moje panička se rozhodla, že mi zřídí tyto stránky a podělí se tu s vámi o můj ridgebačí život a o vše co s ním souvisí.
Moje mamka je Moira Katama King a taťka Sorbonne. Oba jsou to typičtí představitelé plemene a výstavně velmi úspěšní. Mamka byla na výstavách vždy výborná https://joramo.wgz.cz a taťka to je borec, ten toho už vyhrál (snad budu někdy taky tak šikovný) https://www.sacramosso.cz
Když mi byly 4 týdny přemluvila moje panička páníčka a přijeli se na mě podívat do Bánova. Když mě panička uviděla a pak si mě i pochovala, byla ze mě tak dojatá a na měkko, že si pro mě i přes prvotní protesty páníčka, v mých 8 týdnech přijeli a odvezli si mě domů. Moje panička si, prý už dlouho, moc přála rhodéského ridgebacka a říká, že to byla jen otázka času :o). Tak mě teď mají a mám se u nich prímově, jsem jejich privilegovaný miláček, pořád mě pusinkují a mazlí se mnou. Na dělaní kravinek je ale nejlepší páníček, protože je to taky chlap a má pochopení pro "tvrdší" způsob hry a ne žádné fair play, tomu případná modřina nevadí. Paničku raději jen tak oňufávám, ale když to nečeká, tak ji taky trochu štípnu,aby zůstala pořád ve střehu. Když si nehraju, tak většinou spím, baštím, něco okusuju, vymýšlím nějakou lumpárnu a nebo taky musím poslouchat. A to už teda taková zábava není. Ze všeho nejvíc nemám rád slovo NE, FUJ nebo NESMÍŠ! Ale pochopil jsem, že poslouchat se musí a proto se většinu času chovám vzorně, nebo alespoň v rámci možností :o). Když je ale moje touha po dobrodružství nebo nějaké lumpárně silnější než já a neposlechnu, tak to mi pak neříkají mile Neroušku, ale třeba Nerouši, Nerino, změťoure, hajzlíku, ale jinak jsem jejich Neroušek :o).
Když mám tak šikovné a úspěšné rodiče, tak i já nemůžu zaostávat a občas navštívíme nějakou tu výstavu. V mých 7 měsících jsem byl na klubové výstavě na Orlíku a získal jsem tam ve své třídě dorostu ocenění velmi nadějný a v soutěži o nejkrásnější hlavu jsem obsadil 3. místo v konkurenci 29 psů! Tak to si asi dokážete představit, jak na mě byli páníčci pyšní:o). Taky jsem byl na výstavě v Nitře - moje první mezinárodní výstava, tam toho na mě bylo moc, strááášně moc psů a to se pak soustřeďte na nějaký správný postoj. Dostal jsem, teď už ve třídě mladých, ocenění velmi dobrý a byl jsem rád, že to mám za sebou. Na národní výstavě v Olomouci 7.1.2011 jsem už nebyl ze všeho tak vyjukaný, i panička už byla uvolněnější a odnesli jsme si ocenění velmi dobrý s tím, že jsem moc hezký, nic mi nechybí, jen se musím ještě trochu víc osvalit (podle mě jsem osvalený tak akorád ;o) ) a s paničkou zamakáme na postoji a bude to ok :o). To víte, vystavování není žádná hračka, jeden si myslí, že když vidí tolik psích kámošů, tak že se mu splnil sen a vypadá to na celý den bezvadného hraní si, a ona je to nakonec docela otrava.
Taky jsem začal chodit na cvičák, protože jak říká panička, poslouchat se musí a podle všeho mi to jde prý moc dobře a na jaře bych měl zkusit složit zkoušku ze základní poslušnosti. Tak jsem na to sám zvědavý jak mi to půjde.
Už jsem slavil své 1. narozeniny, dostal jsem luxusní nový pelíšek a hračky a samozřejmě mě všichni pomazlili takže to bylo super.
Aby tu na mě pořád nepěla jen chvála, tak se taky musím přiznat k nějakým neřestem. Tak třeba jsem docela slušně zdemoloval paničce byt, boty a tak různě jsem zoubkama otestoval vše, co se přichomítlo. Ale ona to snad chápe, protože když se jeden čekáním, až se někdo uráčí vrátit z práce nebo ze školy nudí, tak se pak nemůže divit, že se musím zabavit nějak jinak. Taky strašně rád spím v posteli a to výhradně pod peřinou. Vždycky počkám až se páníček nebo panička chystají lehnout do postele a pak přijdu, zadívám se na ně svým osvědčeným pohledem, popřípadě ještě strčím čumáček pod peřinu a oni to nevydrží a vezmou si mě k sobě. A to je pohodička, všem mým psím kámošům doporučuji :o). Ale sám do postele, ani na gauč nesmím, to ne, to bych dostal vyhubováno. Přece jen mám svůj pelíšek a tam mám svoje "místo". Někdy když panička není na blízku a páníček už je v posteli,tak na něj mrknu a hned jsem u něj pod peřinkou a děláme, jakože nic :o). Pak přijde panička, ale jelikož už nejsem žádný drobek, tak se k nám do postele už nevejde a to má pak páníček velké dilema, koho poslat pryč, jestli mě nebo paničku :o)), ale na konec musím já, protože prý zabírám víc místa :o). To víte, chlapi by měli držet při sobě a páníček má pro mě velkou slabost, má mě moc rád a já zase jeho, je to parťák do nepohody. No i panička není k zahození, taky jí mám moc rád, ale u ní se musí víc poslouchat.
Doma sdílím svoje teritorium ještě s fenkou jezevčíka Beny. Když jsem byl malý, byla s ní bezva legrace, pořád jsme si hráli, ale teď, jak jsem povyrostl, tak už na mě prý nemá nervy a bere mě raději obloukem. To víte, není už nejmladší a jejích 9 kilo v porovnání s mými 37kg už se někde projeví :o).
Už se moc těším na jaro, protože mám hrozně rád sluníčko a teploučko a ne tuhle zimu pořád. Vždyť jsem z Afriky, to byl taky nápad importovat nás ridgebacky do Evropy:o). Když je teplo, moc rád plavu, běhám, nebo se jen tak vyhřívám a lenoším. Občas zajdu s paničkou ke koním, když si jde zajezdit, ale podle mě jsem na to ještě moc malý, vždyť z těch koní jde strach, jak jsou oproti mě velicí, ale zajímavě voní, takže si myslím, že až je dorostu :o), že z nás budou kámoši, ale zatím je beru s velikým respektem.
Tak jsem se vám tu ve zkratce představil a až si panička udělá čas, sem přidat i mé fotky, tak i uvidíte, jaký jsem fešák! ;o)