Charakteristika Rhodéského ridgebacka

Tito psi nejsou sladcí labradoři nebo kokršpanělové, ani oddaní pracovní psi jako něměčtí ovčáci nebo dobrmani. Rhodéští ridgebackové jsou vysoce inteligentní psi schopní řešit problémy a nadaní dlouhou pamětí. Jsou mimořádně oddaní své rodině, kterou milují. Potřebují majitele, kteří jsou odhodlaní vyžadovat stálou, důslednou disciplínu slušným a trpělivým způsobem. I když rhodéský ridgeback nepůsobí tak masivně jako rotvajler, je to mimořádně silný pes s velmi tuhou svalovinou. Dá se říci, že RR "klame tělem". Dokud se nepokusíte udržet rozčileného dospělého ridgebacka, nebudete mít představu o tom, jak je silný. Většinou se vám dostane tvrdého přistání na zem.

Bez ohledu na to, že se pro plemeno běžně používá pojmenování "lví pes", rhodéští ridgebackové jen zřídka lovili lvy. Když lev obtěžoval pasoucí se dobytek, byla vynikající obratnost a nebojácnost ridgebacka využívaná k tomu, aby lva vypátral a držel ho na místě až do příchodu lovce. Navzdory oblíbené pověře ridgebackové lvy nezabíjeli, dokonce ani ve smečce. Tradičním úkolem rhodéských ridgebacků bylo odhánět predátory, chránit dům, pást dobytek a případně, když to bylo třeba, lovit.

Povaha

Nejdůležitějším předpokladem k porozumění rhodéských ridgebacků je znalost jejich povahy. Jsou to psi s velmi silnou vůlí a dobře vyvinutým smečkovým instinktem. Protože jen málo RR dnes může žít ve smečkách, lidská rodina se stala jejich "smečkou". Každá smečka musí mít svého vůdce. Vůdcem musíte být vy, ne pes. Pokud budete zastávat vedoucí úlohu, avšak spravedlivě, jemnou rukou a zároveň důsledně, bude mít váš pes jen minimum problémů s chováním.

Pro ridgebacka je typická velmi dobrá paměť, pokud s ním jednáte slušně, zapamatuje si to na celý život. Totéž se ale stane i tehdy, jednáte-li s ním špatně. Ovšem tentokrát to bude k vaší skodě.. Je velmi důležité naučit se správně komunikovat se psem, tón vašeho hlasu je nejúčinější nástroj. Rhodéský ridgeback vyžaduje klidné a stálé vedení. Je to důvěřivý pes, který respektuje autoritu. Výraznou vlastností RR je jeho silná touha po osobním pohodlí. Jakmile se usadí na vaší pohovce nebo v posteli, jen velmi zdráhavě je opustí.

Rhodéský ridgeback je družný a potřebuje se seznámit již velmi brzy s dalšími psy a jinými zvířaty. Je tak velký, rychlý a silný, že mu nesmíte tolerovat  žádný druh agresivity (ani vůči lidem, ani vůči psům). RR je velmi citově vázán na svého majitele nebo rodinu a NEBUDE spokojený 24 hodin sám na zahradě. Co se týče místa, kde ridgebacka držet, je snad každému jasné, že to NENÍ pes vybavený dostatečně hustou srstí na to, aby byl držen venku!! Nemá podsadu. I přesto se setkávám s lidmi, kteří ridgebacka drží venku v boudě či kotci.Takoví psi trpí opakovanými záněty močových cest a dožívají se polovičního věku. Pokud nehledáte rodinného společníka, který s vámi má bydlet doma, prosím nepořizujte si rhodéského ridgebacka!!! Nehledě na to,že odloučený od vás bude citově trpět a strádat a zkazíte tak jeho jedinečnou povahu. Protože ridgeback se chce účastnit veškerého domácího dění a jeho největším potěšením je, když může být ve vaší blízkosti a být s vámi při jakékoliv aktivitě ať už doma nebo venku.

S loveckými schopnostmi se těsně pojí odvaha. Rozhodně to není pes, který se hlava nehlava vrhá do nebezpečí - on se mu snaží vyhnout. Přirozené chování ridgebacka je ustoupit dozadu a okamžitě se vynořit ze strany. Ustoupí však jen natolik, aby si byl jistý že se pohybuje mimo rámec bezprostředního ohrožení. Ridgeback se potom pohybuje v polokruzích (pro plemeno typické) směrem kupředu, stále připravený se kdykoliv stáhnout zpět i do strany a pak se přiblížit zezadu nebo z jiného úhlu. Naopak přímá cesta k nepříteli je pro plemeno netypická.

Vzhled

Rhodéský ridgeback by měl být ztělesněním vyváženého, silného, svalnatého, obratného a aktivního psa, při střední rychlosti maximálně vytrvalého. Hlavní pozornost je venována pohyblivosti, eleganci a funkčnímu zdraví. Zvláštností plemene je zpětný pruh srti na hřbetě (ridge), který vzniká tak, že srst v něm roste opačným směrem než na zbytku těla. Ridge je charakteristickým znakem plemene. Ridgeback je velmi rychlý pes. Kombinací s rychlým pohybem stranou tito psy patří k nejrychlejším plemenům na světě. Anatomicky dobře stavěný ridgeback se dokáže otáčet a obracet i při skutečně vysoké rychlosti.

Využití

 Rhodéský ridgeback patří podle standardu FCI do 6. skupiny - honiči, barváři. Je vynikající stopař, od přírody vynikající hlídač. V USA je využíván jako služební a ochranný pes, v Africké republice je psem policejním, v Izraeli jej využívá armáda. V neposlení řadě je to milující a oddaný rodinný společník pro aktivně založené rodiny.

Ridgebacka není vůbec nutné cvičit jako obranáře, v tomto směru má dědičný talent. Je to báječný přirozeně nadaný hlídač, proto také není nikdy sám od sebe agresivní a nemá sklon napadat.

Případné problémy s ridgebackem vyplývají z příliš malé nebo z absolutní neznalosti povahy a potřeb tohoto vyjímečného plemene. RR potřebuje inteligentního, trpělivého a důsledného majitele, jenž zvolí správný přístup, který tito psi potřebují. Rhodéský ridgeback není žádná cvičená opice a nebude vás bezhlavě poslouchat (jako jsou zvyklí majitelé některých pracovních plemen jako např. Německých ovčáků). Ridgeback má "svůj" rozum a názor na dannou situaci a sám si ji také nejprve zhodnotí. Není to neposlušné a nezvladatelné plemeno jak by si mnozí mohli myslet, ba naopak je velice inteligentní a rychle se učí a pracuje-li s ním člověk, který má povědomí a schopnostech a potřebách tohoto psa, je ridgeback příjemným společníkem a v poslušnosti nebo práci se dokáže vyrovnat mnohým "profláknutým" pracovním plemenům.

Tělesné znaky rhodéského ridgebacka podle standardu FCI

Skupina 6: honiči, barváři a příbuzná plemena

Původ: Jižní Afrika 

Hlava:  Měla by být přiměřeně dlouhá, mozkovna plochá a mezu ušima spíše široká, v klidu bez vrásek mezi ušima. Stop by měl být přiměřeně dobře vyjádřen.

Oči: Mírně od sebe posazené, kulaté, jasné, s inteligentním výrazem, barevně odpovídající zbarvení srsti.

Nos: Měl by být černý, hnědý nebo játrový podle zbarvení srsti psa. Jinak zbarvený nos není povolený. Černý nos by měl být doplněn tmavýma očima, nědý nebo játrový nos jantarovýma očima.

Čenichová partie: Měla by být dlouhá, hluboká a silná. Pysky suché, tesně přiléhající k čelistem.

Uši: Posazené spíše vysoko, střední velikosti,v nasazení spíše široké, postupně se zužující do zaoblené špičky. Nesené těsně u hlavy.

Tlama: Čelisti silné, s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn., že horní zuby těsně překrývají korunky zubů spodních a jsou v čelisti usazené kolmo. Dobře vyvinuté zuby, zvláště špičáky.

Krk: Přiměřeně dlouhý, silný a bez laloků.

Trup: Hrudní koš by neměl být příliš široký, ale velmi hluboký a prostorný; žebra přiměřeně dobře klenutá, nikdy zakulacená, aby připomínala obruče (to ukazuje na nedostatek rychlosti); hřbet silný; bedra silná, osvalená a lehce klenutá.

Hrudní končetiny: Lopatky by měly být šikmé, suché a osvalené, což naznačuje rychlost. Přední nohy dokonale rovné, silné, robustních kostí, lokty těsně přiléhají k tělu.

Pánevní končetiny: Suše a jasně osvalené; dobře zaúhlené v kolenním kloubu; hlezna směřující kolmo k podložce.

 Ridge: Zvláštností plemene je ridge, pruh srsti na hřbetě, rostoucí opačným směrem k ostatní srsti, který se považuje za významný plemenný znak. Ridge musí být zřetelný, ostře ohraničený, symetrický. Sestává z přední rozšířené části, nacházející se zhruba nad kohoutkem, která je tvořená dvěma chlupovými víry- crowns (korunky) a nazývá se box. Celý box má být nejsouměrnější. Nesmí však tvořit víc jak 1/3 délky celého ridge. Ridge se zužuje rovnoměrně směrem k bedrům do špičky a jeho šířka nemá překročit 5 cm.

Ideální tvar ridge:

Nežádouucí, ale ještě přípustné tvary ridge. Přední část je souměrná, ne však ideálního tvaru

Chybné, nežádouucí tvary ridge: Přední část je nesouměrná (víry nejsou proti sobě, nepravidelná, příliš malá nebo příliš velká, pruh je celkově krátký, příliš široky nebo nepravidelný. Ridge s jedním nebo vice jak 2 víry.

Osrstění: Krátké a husté, hladkého a lesklého vzhledu, ale ani vlnité, ani hedvábné.

Zbarvení: Od světle do červeně pšeničné. Hlava, trup, nohy a ocas jednotné barvy. Malé bílé skvrnky na hrudi a prstech jsou přípustné, ale větší množství bílých chlupů zde, na břiše nebo nad tlapami je nepřípustné. Tmavá tlama a uši jsou přípustné.

Ocas: U nasazení silný, nasazený ani příliš vysoko, ani nízko, zužující se ke špičce, bez hrubosti. Nesený v lehkém oblouku nahoru, nikdy zatočený.

Tlapky: Sevřené, dobře klenuté prsty, okrouhlé, pevné, pružné polštářky, ochranné chlupy mezi prsty a nášlapnými polštářky.

Velikost: Psi: Nejnižší žádoucí výška v kohoutku je 63 cm; 69 je maximální povolená výška v kohoutku. Feny: 61 cm minimální výška v kohoutku, 66 cm maximální kohoutková výška.

Při psaní tohoto textu jsem čerpala z knihy Ann Chamberlainové a z vlastních zkušeností.